O krok napřed

22. června 2014 v 15:37 | Lily eN |  Krátké povídky
Do temného a pochmurného lokálu se otevřely dveře a vpustily tak dovnitř proužek čistého světla. Nikdo nevzhlédl. Vysoký muž v dlouhém šedém kabátu vešel dovnitř a posadil se na barovou židli.
Objednal si pití a opřel se o lokty. Chvíli popíjel a nedával ničím najevo, že by ho zajímal muž sedící vedle něj. Po chvíli se však napřímil a pozvolna zajel rukou do kabátu.
" Málem bych tě přes ty vousy nepoznal, Johne," oslovil ho. John se k němu pomalu otočil a tázavě se mu zahleděl do indigově modrých očí. Po pár okamžicích se v jeho tváři zračilo pochopení. Napil se a opět se podíval do své sklenice.
" Hodláš tu zbraň vytáhnout a zastřelit mě, Tommy?" Muž v kabátu se mírně zavrtěl, vytáhl ruku a zamrkal, neboť ho překvapilo, že ho poznal.
" Ano, chci ji použít." Přikývl věcně a také se napil.
" Zabil jsem ji, to víš. Jen mě překvapuje, že jsi mě našel až teď."
" Jak to?"
" Pátráš po mně už deset let. Tolik promarněného času. A teď tu sedíš a máš obě ruce na stole. Nejsi si očividně zdaleka jistý, co vlastně chceš."


Tommy si křupl klouby na ruce, aby zamaskoval chvilkový pocit nejistoty. Nelíbilo se mu, nakolik ho John odhadl.
" Musíš toho činu litovat, když si uvědomíš, že jsem ti deset let otravoval život."
" Nepopírám, že jsem občas neměl výčitky, ale litovat? Tak vážné to není. Máš můj obdiv. Někoho, jako jsem já, není lehké najít. Ale za to ti nepatří. Divím se, že jsi tak dlouho vytrval a pátral dál. Nijak jsem se ti to nesnažil ulehčit, ale přesto tu teď jsi. A hodláš se mě zastřelit tou dvaatřicítkou, co máš v kapse."
" V tom máš pravdu."
" Nic ti ji nevrátí. Nic se nezmění. Je mrtvá. Vím to z vlastní zkušenosti. Žádný pocit pomsty nebo vítězství se nedostaví."
" Jo, dám ti pak vědět. Spíše bych ti rád dal. Jen je tu ta překážka, že už budeš na podlaze s rozstřelenou hlavou."
" Pořád jen mluvíš. Nezdá se mi, že bys chtěl už přejít k činům."
Tommy se zamračil a vytáhl zbraň na bar. Tiše ji položil a ruku na ni nechal jemně položenou. John ani nehnul brvou.
" Deset let. Hrajeme si na kočku a na myš dost dlouho. Vážně to chceš po tom všem udělat?"
Tommy přikývl.
" Musím uznat, že jsi mě už skoro měl před třemi lety. Já ale myslím o tah dopředu, a proto mě nikdy nebudeš moct dostat. Vždy budu o krok napřed."
" O čem to mluvíš? Sedíme tady a já jsem ten, co má zbraň a vražedné úmysly."
" S těmi úmysly bych to až tolik nepřeháněl."
K baru přišel muž a chraplavým hlasem se zeptal, jestli si budou přát ještě něco pití.
" Zvu tě, Johne," zašklebil se Tommy a šáhl do kabátu pro peněženku. Odpočítal bankovky, zanechal spropitné a barman jim přinesl pití.
Dlouhou chvíli oba muži mlčeli, pak ale John promluvil.
" Je to zvláštní."
" Co?"
" Teď tu takhle sedět. Pátral jsi po mě, kde jsi mohl, a já to považoval za občas i trochu otravnou zábavu. Bral jsem tvé pátrání a chtíč pomsty za něco komického. Teď je to ale zkrátka zvláštní."
" Jo, to máš pravdu." Zabručel potichu a dopil svou sklenici.
" Nemůžeš mě zabít,"
" Proč ne?" ušklíbl se posměšně Tommy a podíval se muži do očí.
" Protože už jsem ti jednou říkal, že budu vždy o krok napřed. Nikdy na mě nebudeš mít."
A John jen vstal, oblékl si bundu a klobouk a zamířil ke starým dveřím. Tommy zůstal sedět. Sevřel prsty kolem zbraně a zavřel oči. Chtěl pomstít její smrt. Miloval ji. A on mu ji vzal. Dokáže ho ale zabít?
Tommy zbraň nabil a namířil ji Johnovi na záda. Dokáže to. Věděl to. Muž se zastavil a s rukama od těla se otočil. Usmíval se. Nehezky.
Tommy stiskl kohoutek. Chtěl ten úškleb navždy umlčet. Cvaklo to, ale žádný výstřel. Tommy ho stiskl ještě jednou, s nulovým účinkem. Zbraň nevystřelila.
" Jak jsem říkal, já jsem vždy o krok napřed."
" Takže si věděl, že to udělám?"
" Ano."
" Jak to?"
" Protože bych udělal to samé. Nezapochyboval jsem o tom, že bys na to neměl. Už ale musím jít, Tommy. Rád jsem tě poznal a bylo mi ctí. Snad někdy v příštím životě."
" Budu po tobě pátrat dál, dokud na tom svém tahu neškobrtneš." Procedil se sklopenou zbraní Tommy mezi zuby.
" Nebudeš, protože já jsem vždy o krok napřed a nedělám chyby."
A John vyšel ven. Nechal za sebou stojícího Tommyho a kráčel do jasného slunce.
Tommy odjel zpět do svého hotelu. Mísila se vněm vlna vzteku s podtónem strachu. Rozhodl se, že odtud odjede. Osprchoval se a zavolal si taxík.
Vrátil klíče od laciného pokoje na recepci a s jedním příručním kufrem vyšel na ulici. Žluté taxi tam už stálo. Nastoupil a unaveně řekl, aby ho zavezl na letiště.
Auto se ale nerozjelo. Naopak. Taxikář se otočil a namířil Tommymu zbraň do překvapené tváře.

" Budu vždy o krok napřed," řekl John a vystřelil.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Charming Charming | Web | 19. června 2014 v 11:06 | Reagovat

Mooc hezké. Dobrý námět:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama