Osudové graffiti 3. část

21. června 2014 v 9:00 | Lily eN |  Osudové graffiti
''Čau Vlku, máme nějakou práci od Finna.'' zastavil mě jeden z Tygrů.
''O co jde?''
''O odklizení mrtvol.''
''A na to mě potřebuješ?''
''Jo potřebuju. Finn včera zabil Stana, takže mi chybí jeden chlap.''
''O koho jde?''
''O Elisu, Finnovu přítelkyni.''
''Cože? Co to kecáš? Finn zabil Elisu? Proč?'' zeptal jsem se nechápavě.
''No víš, jak je Finn háklivý na nevěru a já myslím, že jí přistihl s někým jiným a no víš…''
''Říkal jsi mrtvol…''
''O to jde, nejdřív zabil před jejíma očima její rodiče a mladšího bratra.''
Udělalo se mi špatně. Elisu jsem znal, byla to ta samá Elisa, kterou Tony miloval a s kterou pak chodil. Tony…
''Tak jdeme na to, Vlku. Seš v pohodě?''
'' Jo jasně, jsem.''


Nastoupili jsme do dodávky a mlčky dojeli na místo určení. Tuhle práci jsem dělal už mockrát, ale většinou to byli lidi, kteří nezaplatili za drogy. Tohle bylo jiné. Nakládali jsme Elisini rodiče, pak Elisu a nakonec jsem do dodávky odnesl asi desetiletého kluka s prostřelenou hlavou. Vezli jsme je na ''hřbitov'', kam jsme dávali všechny mrtvoly. Při zasypávání mrtvých těl jsem si začal uvědomovat, co jsem za strašného člověka, jak jsem to všechno mohl dělat. Právě v tu chvíli jsem se rozhodl. Právě teď. Počkal jsem, až jsme odjeli z místa zpět. Rozloučil jsem se a odešel domů. Když jsem otevřel dveře domu, ocitl jsem se v prázdném bytě. Chtěl se ještě naposledy vrátit na místo, kde prožil tolik chvílí s Tonym. Zbytek bytu mě nijak nezajímal, chtěl jsem jen vidět můj pokoj. Otevíral jsem dveře a obklopil mě můj dětský pokojík s tolika vzpomínkami. Stál jsem tak už asi půl hodiny. Pohled mi klouzal z plakátů filmových a komiksových hrdinů. Chtěl jsem být hrdinou naší ulice, chtěl jsem na ni zanést pořádek. Když jsem najednou dveře zavřel, rychlým krokem vyšel z bytu a kráčel ven temným panelákem. Ocitl jsem se na neosvětlené ulici před vchodem a nadechl se posledním vzduchem svobody.
'' Dobrý večer, co si přejete?'' zeptala se žena v recepci policejní stanice.
'' Jdu se přiznat ke třem vraždám, prodeji drog, únosu, vydírání a pěti loupežím.'' žena na mě nechápavě pohlédla.
'' Pokud to myslíte vážně, tak chvíli vydržte.''
'' Samozřejmě.'' usmál jsem se. Nejsem si jistý, jestli si ta žena myslí, že jsem blázen. Okamžitě se však zvedla a odešla do vedlejší kanceláře. Hned na to už vyšli dva policisté kolem čtyřicítky v modrých uniformách.
'' Pojďte s námi.'' Tak jsem šel. Nahlásil jim své jméno, bydliště a vše ostatní a ochotně spolupracoval. Pak mě posadili do výslechové místnosti a já jim dal všechna jména, všechna doznání, zkrátka všechno, co se mezi Tygry dělo.
'' Proč?'' zeptal se nakonec jeden z detektivů.
'' Proč? Protože mám už po krk toho všeho. Jestli to chcete vědět, přemýšlel jsem, jestli se mám zabít nebo jestli mám jít sem, ale nakonec jsem si řekl, že udělám aspoň jednu správnou věc.''
'' No, rozhodl jste se správně, Michaele.''
Už hodinu tu čekám a piju pořád stejné hnusné kafe. Dveře se otevřely a znovu vešli oba dva detektivové.
'' Michaele, máme pro vás návrh. Byl byste ochotný pro nás něco udělat? Jít opět mezi Tygry s odposlouchávacím zařízením a dostat z nich co nejvíc přiznání?''
'' Klidně.'' řekl jsem tichým hlasem.
'' Pak je tu ještě ta věc s vaším věkem. Je vám teprve čerstvých sedmnáct, takže není vězení úplně jisté. Ovšem je dost možné a nanejvýš pravděpodobné, že vás uznají jako dospělého. Neměl byste ale mít tak dlouhý trest."
'' Ok.''
'' Jste si jistý, že mě chápete, Michaele?''
'' Naprosto''
'' Tak vás tedy připravíme.''
O půl hodiny jsem už jel s detektivy tmavou dodávkou. Měl jsem na sobě svoje obvyklé oblečení, a ačkoliv to bylo v dané situaci skoro nepředstavitelné, necítil jsem žádnou známku nervozity. Vystoupil jsem asi kilometr od místa, kde jsme se scházeli plný všelijakých odposlouchávacích zařízení, kamery a mikrofonu.
'' Vlku, co tu děláš?'' řekl Jack, když se otevřely dveře.
'' Jen jsem se chtěl ještě na chvíli stavit.''
'' Jasně, pojď dál, hrajeme karty a díváme se na fotbal. Dáš si pivo?''
'' Jo díky, rád.''
'' Až tam bude Finn, začněte se nějak nenápadně ptát na vraždu Renée a Johna Bohmových, na loupež diamantů v Memphisu a na únos malého Tima Franche.'' ozvalo se mi ze sluchátka v uchu. Tak jsem tam tak chvíli seděl a pak přišel Finn a já se po chvíli začal ptát. Postupně jsem z něj dostal všechno. Občas se ze sluchátka ozvalo něco, jako vedete si dobře, Michaele, a tak. Poslední informaci jsem z něj dostal přesně dvě hodiny na to, co jsem přišel.
'' Výborně, Michaele, máme všechno, co jsme chtěli, jdeme tam.'' ozval se vítězoslavný hlas v uchu.
'' Víš, Finne, kdybych mohl vrátit v životě jednu věc, bylo by to setkání s tebou.'' řekl jsem.
'' O čem to kurva mluvíš?''
'' Zničil jsi mi život a já ho teď zničil tobě.''
'' Co to sakra děláte? Musíte počkat, než se tam dostane naše komando!'' ozval se detektiv.
'' Co to žvaníš, Vlku?''
'' Už je to tak, za pár okamžiků sem vlítnou poldové a všechny vás zabásnou a doufám, že ty dostaneš injekci, až tě odsoudí. Mám na sobě totiž odposlech.'' usmál jsem se. Ne škodolibé, nýbrž šťastně a spokojeně. Asi jsem se zbláznil.
'' On se chce snad zabít, vydržte, Michaele, nedělejte to. Utíkejte!'' znovu ke mně promluvil naléhavý hlas ze sluchátka.
Já už se ale díval do hlavně zbraně, kterou v rukou pevně držel Finn. Přál jsem si smrt, chtěl jsem odpuštění od Tonyho a od těch všech, kterým jsem ublížil. V následujícím okamžiku se ale stalo hned věcí. Do místnosti vtrhlo komando a začalo střílet, dřív ale vystřelil i Finn. Naštěstí.
Říká se, že když umíráte, proběhne vám před očima celý váš život. Já jsem ale viděl jen tvář Tonyho, která se na mě dívala, než jsem ho zabil.

'' Odpusť mi…'' To byla poslední slova, která jsem řekl, než jsem naposledy vydechl. Mám ale zvláštní pocit, že mi odpustil…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama