Aaron- Kapitola druhá

13. července 2014 v 13:22 | Lily eN |  Aaron
Tak je tu další kapitola Aarona. Není sice nijak zvlášť akčně nabytá, ale nechtěla jsem ji dělat moc dlouhou. Doufám, že se bude líbit.

Bílé lůžko


Aaron otevřel oči. Oslepilo ho bílé světlo, takže opět pevně stiskl víčka. Zamrkal. Nakonec si přivykl na ostré světlo a mohl se tak rozhlédnout po pokoji.
Nacházel se v nemocnici. Všechno bylo nepřirozeně bílé. Byl přikrytý neosobní tvrdou přikrývkou. Pokojem se rozléhalo nepříjemné pípání. Všiml si, že u protější zdi někdo sedí.
"Co tu děláš, Jacobe?" zeptal se bratra.
"Co bych tu měl dělat? Brácha je v nemocnici, tak tu musím být."
"Co se stalo?"
"To se ptáš mě? Našli tě ležet v lese. Ty si to nepamatuješ?"
Aaron se zamyslel. Úpěnlivě se snažil vzpomenout, co dělal, než se tu ocitl. Šel s Felicity do lesa. Jako každý den. Tak co se potom stalo? Jediné, co se mu objevilo na mysli, bylo bílé světlo.
"Je Felicity v pořádku?"
"Jo, hlídala tě tam."
"A kdo mě našel?"
"Elly s Peterem. Slyšeli prý štěkat Felicity, když šli venčit psa, tak se tam šli podívat a našli tě ležet na zemi. Báli se, jestli nemáš nějaký záchvat nebo tak, takže zavolali záchranku."
"Můžu jít domů?"
"Nechají si tě tady do zítra na pozorování. Neví, co se stalo, protože všechno vypadá naprosto v pořádku. Za chvíli se na tebe přijde podívat nějaká doktorka."
Aaron už se na nic nezeptal. Jeho bratr také mlčel, jen ho pozoroval ustaraným pohledem.
"Co táta?"
"Když mi zavolali, že tu jsi, dal jsem mu vědět, ale víš, že je v práci."
"Tys byl taky v práci." Podotkl Aaron a pozoroval Jacobovu reakci.
"Co chceš, abych řekl? Určitě ti zavolá."
"Jo, jasně,"
"Promiň, brácho, ale budu muset zpátky do práce. Večer se ti ozvu. Než jsem jel sem, tak jsem se ještě stavil doma a dal ti do báglu nějaký oblečení a pár věcí."
"Vzal si notebook?"
"Dva dny bez něj vydržíš."
Aaron si jen odfrkl.
"Tak se měj," Jacob se zvedl a vykročil ke dveřím. Tam se ještě otočil a ušklíbl se na mladšího bratra. Pak zmizel.
Asi o dvacet minut později vešla do nemocničního pokoje lékařka. Byla už pokročilého věku a na křivém nose měla posazené úzké brýle.
Změřila si Aarona kritickým pohledem a nakoukla do karty.
"Aaron Anthony Jones?"
"Jo, to jsem já," přikývl.
"Necháme si tě tady na pozorování. Co se ti stalo?"
"Já si nejsem jistej."
Doktorka si udělala do papírů nějakou poznámku. Ještě pár minut ho zkoumala a ptala se ho na nejrůznější otázky. Poté se jen otočila a zmizela.
Po chvíli přišly dvě sestřičky a přesunuly ho do pokoje, kde byli další dva kluci. Neměl náladu se s někým bavit, tak si jen vytáhl časopis, který mu jeho starší bratr přinesl a hodnou chvíli v něm listoval, aniž by vnímal text. Snažil se ze všech sil rozvzpomenout, co se mu to stalo.
Večer přišla znovu nějaká doktorka a oznámila mu, že ho propustí zítra odpoledne, ale že si pro něj někdo musí přijet. Napsal Jacobovi.

Druhý den dopoledne se k nim do pokoje přistěhoval nějaký malý kluk, za kterým přišlo několik návštěv, což Aarona poněkud vytáčelo. Vytáhl si mobil a zapojil sluchátka. Zavřel oči.
O pár vteřin později je však opět otevřel. Něco se mu nezdálo. Vytáhl si sluchátka z uší a pečlivě je zkontroloval. Byly jiné. Nebyly to ty jeho. Přišlo mu to zvláštní. Jacob nejspíš nemohl ty jeho najít. Ale moment. Měl je přeci na sobě, když šel do lesa. Úpěnlivě zadoufal, že je neztratil, protože nebyly právě nejlevnější.
Znovu si ale pustil hudbu a zavřel oči. Přehrávání se přehouplo na devátou písničku v pořadí. V mysli se mu objevil jeho oblíbený les. Stromy, listí a pobíhající Felicity. Odbočil na tu ne tolik známou cestičku.
"Sakra kámo, tys mi teda dal." Ozvalo se najednou vedle něho a někdo ho tvrdě praštil do ramene.
Aaron rychle otevřel oči a podíval se na Axela.
"Promiň, byl jsem zrovna dost zaneprádněnej, takže jsem s tebou nemohl ven. Někdy jindy."
" To si myslím, že někdy jindy," odmlčel se a najednou Axel zvážněl "Jsi v pořádku? Nestalo se ti nic? Tvůj brácha mi jen napsal, co s tebou je a kde tě najdou, když jsem se ti nemohl dovolat, tak jsem mu napsal."
"Jsem v pohodě. To takhle vyšiluješ s každým tvým kámošem, když se ti pár hodin neozývá?"
"Já nemám jiný kámoše, Aarone,"
"Díky, Axi, vážně, že jsi sem přišel. Udělalo mi to radost,"
"Jo, jasně, ty bys to určitě udělal taky," zabručel a podíval se na kamaráda.
"To si piš,"
"Hele, co se vůbec stalo? Jake říkal, že si to nepamatuješ, ale…"
"Nevím. Prostě jsem šel s Felicity do lesa a pak už si nic nepamatuju." Skočil mu do řeči.
"To je divný,"
"To mi povídej,"
Povídali si ještě asi dvacet minut, pak se ale Axel zvedl, rozloučil se slovy 'Tak mi pak dej vědět', aniž by upřesnil co, a odešel.
V půl čtvrté přišel Jacob vyzvednout Aarona. Oba bez jediného slova nasedli do jeho auta a vyjeli směr domov.
"Nepřijde ti divný, že mě tam nechali jen dvacet čtyři hodin?"
"Ani ne, určitě chtěli uvolnit postel."
Zbytek cesty mlčeli. Oba přemýšleli nad jinými věcmi, přestože se některé jejich myšlenky prolínaly. Brzy dorazili k malému bílému domku a Aaron vyskočil ven.
"Tak díky za odvoz. Přijdeš dneska?"
"Ne budu u Jess. Hlavně odpočívej,"
"Jasně,"
Aaron se otočil, zamával a odemkl vstupní dveře. Jakmile se ocitl nohou vevnitř, skočila po něm Felicity a začala ho láskyplně olizovat.
Po pár vteřinách vítání však pejska odstrčil a vydal se do pokoje. Odhodil batoh do rohu a zapnul počítač. Hned se mu objevila zpráva od Axela. Napsal, že musí odpočívat a notebook opět zaklapl.
Rozčilovalo ho, že si nemůže vzpomenout na včerejší události. Začal přecházet po pokoji. Zastavil se u přehrávače hudby a nesoustředěně se prohrábnul pár cédéčky, co tam měl. Vyndal si mix různých písniček a začal opět přemýšlet. Slyšel Felicity, jak za dveřmi píská, nepustil ji ale dovnitř. Chtěl být sám.
Na přehrávači se ukázalo číslo devět. Vzpomněl si na les a na běžící Felicity. Vybavil si padající déšť. A blížící se bouřku.
Začal si to probírat zas a znovu. A pak ho to konečně napadlo. Jako by mu něco docvaklo na správné místo a sám udiven tím, že se vlastně konečně dopracoval k této myšlence, protože by byl nevěřil, že je vůbec jinde než ve filmech možné, aby člověka napadla tak klíčová informace, vstal a podívat se na přehrávač.
Písnička dohrála. A to bylo ono. Zmáčkl tlačítko na vracení zpět a pustil ji od začátku. Možná, že se mu ty vzpomínky vrací právě s touto písničkou. Třeba ji poslouchal v tu samou chvíli, kdy omdlel.
Půjde zpátky do lesa a podívá se na místo, kde ho mohli sousedi najít. Pak se mu ale v hlavě ozval vážný hlas Jacoba: "Hlavně odpočívej,"

Byl si ale jistý, že procházka se psem je přesně to, co teď potřebuje. Nebo tím alespoň sám sebe snaživě přesvědčoval.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sabí Sabí | Web | 14. července 2014 v 17:51 | Reagovat

no podle mě je to dlouhé až moc:')
jinak to s tím notebookem, připomnělo to mě... :D:D:DDDD "dva dny bez něho vydržíš" jajjj
jsem strašně zvědavá, co najde v tom lese, páni. a to s těmi sluchátky..vážně divné.
píšeš nádherně

2 Uk 'sulové Uk 'sulové | Web | 15. července 2014 v 8:40 | Reagovat

Je to zhruba měsíc, kdy smečku Uk´sulů postihla nemoc, která napadla skoro celou smečku. Jejich Alfa však přežila a proto hledá nové členy do smečky, pro obnovení Uk´sulských tradic i genů. Neváhejte a pojďte zaplnit smečku a obnovit tradice.
http://uk-sulove.webnode.cz

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama