Krátké povídky

18. srpna 2014 v 9:13 | Lily eN

Protože jsem naživu


" Otevřu oči. Vidím světlo. Sluneční paprsky pronikají do mé ložnice a já vím, že jsem naživu. Opět. A stejně jako dosud každý den je to jedna z nejkrásnějších zpráv, které se mi kdy dostanou. Posadím se na posteli a rozhlédnu se po pokoji. Napadne mě tak jako každé ráno, zda se sem ještě někdy vrátím.
Podívám se z okna. Po ulici o tři patra níž chodí lidé. Vidím ženu v červeném svetru. Jde odhodlaně směrem k zastávce autobusu. Napadá mě, jestli tam dojde. Ale o pár vteřin později už na ní stojí. Vrátí se však dnes domů?"

Jedná se o kratší povídku, pomocí které jsem vyjádřila pár myšlenek o obyčejných věcech, životní jistotě a vlastně úplně obyčejném a normálním dni jednoho člověka.

Datum napsání: 20. června 2014



Správci osudů

" Každým dnem chodíte do práce, školy nebo se jen jdete vyvenčit psa. Míjíte desítky lidí a jejich tváře z vaší paměti
mizí stejně rychle, jako kolem vás oni procházejí. Spěchající kolemjdoucí. Neznámé obličeje, se kterými se setkáváte dennodenně a nikdy si ho nezapamatujete. Zvláštní pak, že v paměti vám utkvějí plakáty nebo reklamní slogany."

Normální ráno. A vy jen kvůli náhodě uniknete smrti. Byla to ale skutečně jen náhoda? Hlavní postava se tím začne zabívat hlouběji a vydává se po stopách té 'náhody'.

Datum napsání: 18. října 2013

O holčičce, která věřila

"Dívenka otevřela oči. Neležela však u sebe v přikrývkách, nýbrž jí studila chladná zem. Posadila se a rozhlédla se kolem. Ocitla se na důvěrně známé mýtince u jejich chalupy. Ta tam však nebyla. Vše vypadalo naprosto obyčejně až na to, že chyběl její domov.
Postavila se a vše si důkladně prohlížela. Všimla si, že má na sobě stejnou noční košili, ve které se uložila ke spánku. Na bosých nohou ji studila rosa, ona se ale pomalu rozešla k lesíku.
Každé jiné dítě by se určitě bálo, Anna ale věděla, že jí nic nehrozí.
Po pár krocích se ocitla mezi prvními stromy. Znala každý kousek tohoto lesa, protože v něm trávila denně tolik času, teď jí však připadal dočista neznámý."

Příběh je napsán v rámci projektu 30 days creative writing challenge. Jedná se o pokus napsat klasickou pohádku.

Výstřel

"Kráčet po tiché chodbě. Brodit se potoky krve. Cítil strach. Výstřel. A smrt.
Otevřel jsem oči a ihned je opět pevně stiskl, aby si pomalu přivykaly na ostré ranní světlo. V prvních okamžicích jsem si plně neuvědomil, proč se cítím tak šťastně.
Dnes ale nastal ten den, kdy udělám svět lepším. Na tváři se mi rozlil úsměv. Konečně je to tu. Tak dlouho jsem si to přehrával ve svých myšlenkách. Teď jsem se probudil. S dnešním dnem se konečně cítím plný života. Vnímám vzduch ve svých plicích."

Obyčejný školní den se změní v peklo, když do školy přijde jeden z jejích žáků. V ruce však drží zbraň. A chce vidět smrt. Chce cítit krev. Chce slyšet výstřel.

Datum napsání: 21. ledna 2014




O krok napřed

"Do temného a pochmurného lokálu se otevřely dveře a vpustily tak dovnitř proužek čistého světla. Nikdo nevzhlédl. Vysoký muž v dlouhém šedém kabátu vešel dovnitř a posadil se na barovou židli.
Objednal si pití a opřel se o lokty. Chvíli popíjel a nedával ničím najevo, že by ho zajímal muž sedící vedle něj. Po chvíli se však napřímil a pozvolna zajel rukou do kabátu.
" Málem bych tě přes ty vousy nepoznal, Johne," oslovil ho. John se k němu pomalu otočil a tázavě se mu zahleděl do indigově modrých očí. Po pár okamžicích se v jeho tváři zračilo pochopení. Napil se a opět se podíval do své sklenice."
Datum napsání: 26. prosince 2013
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama